Tragický příběh Bohumila „Bóži“ Modrého, nejlepšího hokejového brankáře světa 40. a 50. let. Nejlepší léta kariéry mu ukradla válka. Po jejím konci stihl ještě dovést národní tým k dvěma titulům mistrů světa a stříbrné olympijské medaili v Londýně 1948. V přesunu do vysněné NHL mu zabránila změna režimu. Na protest proti nedodržení slibu na odchod do zámoří ukončil v roce 1949 kariéru. To ale nezabránilo komunistické diktatuře, aby z něj rok poté učinila hlavu smyšlené špionážní skupiny. Spolu s většinou reprezentačního týmu byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen na 15 let vězení v pracovním táboře Jáchymov. Po amnestii v roce 1955 se vrátil domů jako zničený, nemocný člověk. Na následky těžké práce v uranovém dole, bez jakýchkoli ochranných prostředků zemřel v červenci 1963 ve věku 46 let.
V květnu 2011 byl uveden do Mezinárodní hokejové síně slávy.
Bonusovou kapitolu Angelus ante portam inferam napsal a načetl Robert Záruba.
Recenze na portálu naposlech.cz.